na Blog.cz

Týden po začátku školního roku jsme, stejně jako minulý rok, strávili pět dní na plenéru, tentokrát však na Horní Bečvě v Hotelu Cherry, tedy v místě, kde se po dlouhá léta scházeli studenti ITF na své konzultace. Učitelé na ty doby dávno minulé zavzpomínali s nostalgií, zatímco my jsme tomuto faktu mnoho pozornosti nevěnovali.

Program byl po celý týden pestrý, byť profesory šitý na koleni po večerech. Každý den jsme šli někam na výlet(Martiňák, Rožnov p. Radhoštěm...) a každý večer se promítaly na plátně fotografie přes den námi vyfotografované. A nebylo jich málo. Takřka nikdy nechyběl klasický dokument, k němu jsme navíc ještě fotografovali například inscenaci v krajině, skupinové portréty, portréty klasické či krajinu obecně.

Týden to byl zajímavý, myslím však, že mohl být využitý ještě více, otázkou však je, zvládli-li bychom takový zápřah, vždyť po návratech z výletů jsme často mnozí vysíleně padli na postele a byli jsme schopni vstát až na večeři.

A tak shrnuto v heslech: Hotel, chaty, bungalovy. Jeden táborák, dva poznávací večery a spousta hodin strávených fotografováním. Přehrada, syrová rána, ticho a mlha. Káva, čokolády, vydatné snídaně a spousta ušlých kilometrů.

A to je, z mé strany, myslím, vše.

Vyčerpávající množství fotografií naleznete TADY a TADY, ZDE naleznete skupinové fotografie.

Úkol "Struktury II." volně navazoval na struktury první, o kterých jsme se již v jednom z předešlých článků zmínili. Zatímco poprvé jsme zaznamenávali různé povrchy tak, "jak ležely", u druhých struktur nám bylo dovoleno do kompozic zasáhnout a upravit si je k obrazu svému. Náš autorský otisk se tak ve fotografiích prohloubil, avšak jelikož jsme v té době teprve začínali, výsledky byly nevalné. Tvoření je však proces, člověk se neustále zlepšuje a jen díky zkušenostem se posunuje dále, proto si jsem jista, že kdyby nám dnes byly "Struktury II." zadány znovu, dopadly by úplně jinak, věřím, že lépe.

Měla jsem snahu vyjádřit devastující počínání člověka, jenž při naplňování svých tužeb a potřeb ničí bezohledně vše, včetně sebe.

(Kvalita fotografií je hrozná, vím, bohužel originály nebyly k mání.)

Na každém úkolu, kterým projdeme, můžeme na konci zhodnotit dvě stránky věci, a to jednak samotné fotografování a poté zvětšování. Zatímco na techniku zvětšování byly asi nejtěžším úkolem prvoročníkové Geometrické předměty, na vyfotografování byl asi nejtěžší úkol právě portrét v přirozeném prostředí, o kterém je tento článek.

Bylo to úplně poprvé, kde jsme museli pracovat s lidmi(u rodinného dokumentu jsme lidi nestylizovali a když jsme fotografovali akt, tak jsme pracovali s přáteli, kteří nám jsou důvěrně známí). Zde jsme ale pracovali s lidmi neznámými, a to, myslím si, je největší kámen úrazu, samotné vyfotografování je to nejmenší, ale přesvědčit neznámého člověka aby dělal to, co chcete vy, je asi nejtěžší. Zprvu jsme lidem docela pracně vysvětlovali, proč je budeme fotografovat, poté přicházelo seznámení s technikou, vhodný výběr prostředí a světla a nakonec samotná póza fotografovaného. Ono se to lehce napíše, ale chyby v gestikulaci či mimice vidíte až na zvětšenině.

Fotografovali jsme převážně na různých pracovištích, kde nebylo nouze o zajímavé prostředí, pracovní oblečení a nevšední tváře. Výběr osob pro snímek je také v podstatě důležitý. Charakteristický, povětšinou starší obličej fotografii po obsahové stránce jedině pomůže.

Ve výsledku se portréty věšely na chodbu průchozí naším oborem. Konečná nelehká adjustace byla tedy vyvrcholením celého úkolu.